Tipněte si: Kolik lidí je potřeba k záchraně malé copaté holky ze dna rybníka? Kdo říká, že stačí dva, šeredně se plete. Tři a dvacet nás muselo být a to nepočítám šatnu. Zkuste hádat podruhé: Jak dlouho trvá, než je ta dívenka definitivně mimo nebezpečí egoistického vodníka? Přátelé, minimálně tři měsíce dřiny to obnáší!
Nebuďte smutní, kdo jste se netrefili. Já bych to před třemi lety také neuhodla. Právě tehdy totiž vznikl loutkový ochotnický soubor Copánek při ZŠ Svobodné v Písku. Příznivci divadla z řad rodičů, učitelů a žáků v tu dobu zjistili, že nejlepší náplň každého úterního podvečera je tříhodinová zkouška divadelního představení a k nejkrásnějším víkendům patří ty, kdy se vyrábí kulisy, kostýmy, rekvizity a hraje se pro veřejnost.
No a tak to začalo. Většina členů souboru má několik ratolestí, které evidentně zdědily nadšení pro divadlo, to jsme museli hned od začátku vzít v potaz. Takže při nastudovávání představení se snažíme kromě dospělých mezi 20 – 60 rokem uplatnit i šestiletou Bětušku, dav snaživých holčin z 1. stupně a tři pubertální výrostky. Díky této pestré věkové směsi si Copánek vytvořil osobitý styl práce - na jevišti jsou k vidění společně loutky, děti a občas i dospělí.
V tom spojení dětí a dospělých je veliká síla. Nejde o výběr talentů, nejde o výhradně dětský kroužek. Jde o společnou cestu k radosti a vstupenkou na ní je ochota spolupracovat.
Do repertoáru si vybíráme zejména klasické pohádky, které mají svou neopakovatelnou hloubku a ušlechtilost.
Dáváme si velmi záležet i na výpravě každého představení. Vše si vytváříme sami a vše musí být krásné. A protože nejsme profesionálové, dá to někdy dost práce převést myšlenku na konkrétní kulisu či kostým. Proto každý rok připravíme jen jednu novou pohádku a jinak reprizujeme starší. Za rok odehrajeme průměrně 9 představení. Rok 2008 patřil Ptáku Ohnivákovi, rok 2007 Vodníkově Haničce. Za dva měsíce bude premiéra pohádky Míček Flíček.
Hrajeme zejména nedělní představení pro veřejnost, ale i dopolední pro školy a školky. To je ovšem náročné na uvolňování herců z práce. Děti v souboru se někdy diví a ptají se: „A proč jim nenapíšeš omluvenku ?“
Teď, když má soubor pevný základ, zařadili jsme do činnosti i vzdělávací semináře pro členy. Loni to byly dva víkendy Eurytmie, ušlechtilého pohybového umění, které využily i děti při ztvárnění dvanácti sudiček v představení Šípková Růženka.
Je to někdy náročné sladit chod tolika lidí, rodin, školy, která poskytuje zázemí, kulturního domu a mít na to všechno dost financí. Ale děláme to dobrovolně a rádi.
A když září dospělácké i dětské oči na jevišti i v hledišti, říkám si: je dobře, že jsme ten Copánek upletli.
