Jak se mohou děti naučit číst a psát v angličtině aneb jazyková výuka ve 4. a 5. třídě

Devátým rokem života nastává ve vývoji dítěte znatelný přerod, síly nápodoby se  vytrácejí a dítě již není natolik spjato s okolím, naopak u něj nastává odloučení, jeho vědomí  sebe sama se zesiluje a jeho duševní život se stává vnitřnějším a nezávislejším. Dítě začíná toužit poznávat svět z nové strany. Síly nápodoby, na kterých spočívala výuka cizího jazyka v prvních třech třídách, znatelně slábnou, probouzejí se více síly myšlení a vědomí žáka potřebuje nyní více zaměstnat.

Žáci již plně ovládli psanou i čtenou formu mateřského jazyka, a tak přichází čas pro psaní a čtení v cizím jazyce. S dětmi je možné začít psát již koncem třetí třídy (psaní jednotlivých slov k obrázkům apod.)

S náležitou obřadností žáci dostávají na začátku čtvrté třídy svou vlastní knihu (sešit) s prázdnými listy, která se stane předmětem jejich tvorby. Nadepíší ji slovy „My First English Reader“.

Během prvních třech let si žáci osvojili značné množství básní, písní, her a zároveň nevědomě mnohá gramatická pravidla a struktury. Při psaní je tedy nejvhodnější začít s tím, co všechny  děti znají v mluvené formě nejlépe. Je možné např. začít průpovědí ze začátku hodiny nebo jinou známou básní. Učitel báseň krásně napíše na tabuli (může k ní doplnit i odpovídající obrázek) a zeptá se dětí, co na tabuli stojí. A takto žáci začínají číst. Celá báseň se společně přečte (žáci ji znají zpaměti), a pak si ji krásně přepíší do své čítanky.

 

Tick the clock says tick tick tick,

What you have to do do quick,

Time is gliding fast away,

Let us work and work today.

What is the time?

 

Samozřejmě, že děti zprvu báseň recitují zpaměti, než aby skutečně četly, prvním krokem je však slyšené vidět v psané formě. Pro další zvědomění čteného textu je vhodné některá slova básně na tabuli umazat a požádat žáky, aby báseň přečetli, tak jak je na tabuli nyní.

 

Tick the …………. says tick …………,

What ………. have to do do …………..,

Time is ……….. fast …………….,

Let us ………… and work ………..

What is the …………?

 

 Žáci zpravidla čtou (recitují) báseň tak, jak ji znají: „Tick the clock says tick tick tick, what you have to do do quick,…“. Ale vždy se ve třídě najde jeden či více bdělejších žáků, kteří změnu zaznamenají a snaží se v psaném textu rozlišit jednotlivá slova a poznat, co skutečně chybí. Zde leží počátky vědomého čtení. Každou hodinu učitel umazává další a další slova a v závěrečné fázi může z celé básně zbýt jen několik slov.

 

Tick ………….………, What ……………… quick, ……….. atd.

 

Nyní je možné začít s vědomým psaním. Báseň je neúplná a je na dětech, aby se jednotlivá slova do ní pokusily správně dopsat. Nakonec stojí báseň na tabuli napsaná znovu ve své původní podobě. Takto se stala bohatým zdrojem procesu výuky čtení a psaní.

Za celou čtvrtou třídu zaplní žáci ve své čítance mnoho listů. A čtení se dá dále procvičovat následovně. V cizím jazyce učitel požádá žáka, aby na té a té stránce přečetl např. třetí slovo ve čtvrté řádce apod. (read the third word in the fourth line, read the sixth line on the second page..)

Má zkušenost je, že takto se všechny děti bez rozdílu naučí výborně číst.

Žáci se tedy nejprve učí číst a psát na známých textech, které jim poskytují pocit jistoty (zvládnu přečíst i napsat báseň v angličtině, přestože je mluvená a psaná forma naprosto odlišná). Tímto způsobem se posiluje sebejistota žáka, která vede k chuti do další práce.

Ve čtvrté a páté třídě začínají žáci též vědoměji uchopovat gramatiku. S mnoha gramatickými jevy se setkali v průběhu prvních tří školních let v rámci básní, písní, tanečků, her a dialogů. Opět je dobré začínat s tím, co děti znají a umí aktivně užívat (např. množné číslo podstatných jmen včetně výjimek). Cílem je navést děti k uvědomění si gramatických pravidel a struktur, a to tak, že se gramatický jev nejprve procvičuje ústně a učitel pak žáky vede k tomu, aby sami vyvodili a pojmenovali pravidlo.

V angličtině si můžeme vzít za příklad přítomný průběhový čas. Žáci se ve třetí třídě učí báseň, která obsahuje nejrůznější činnosti „I am standing, I am sitting, I am writing, I am knitting…“ atd., tyto činnosti se pak dále procvičují a učitel klade otázky What is he/ she doing. What are they/we doing? A žáci odpovídají. Toto lze v rámci čtvrté třídy zopakovat, a to i v psané formě s tím, že děti pak samy vytvoří pravidlo, kdy se tento čas užívá a jakou má gramatickou strukturu. To si pak děti zapíší  do svého sešitu. Je to tedy proces opačný, než je běžně zvykem – tj. dát pravidlo a pak procvičovat a drilovat. Tímto způsobem je objevována gramatika i na druhém stupni waldorfských škol.

 Žáci se tím učí nepřijímat učivo pasivně, ale aktivně hledat a objevovat zákonitosti jazyka. Platí i zde pravidlo: „Co si sám objevím, to už  nikdy neztratím.“